Rašelina je nahromaděný,
částečně rozložený rostlinný materiál.
Obsahuje převážně organické látky
(celulózu) a organické kyseliny, pH 2-6.

Rašelina vzniká v rašeliništích,
které se často lidově
nazývají močály, bažiny nebo slatě.

Rašelina se vrství z rostlinného materiálu, obvykle v bažinatých oblastech, kde je omezen úplný rozklad rostlin díky
acidickýma anaerobním podmínkám.

Je složena převážně z vegetace mokřin:
stromů, trávy, hub a ostatních druhů
organických zbytků, jako je hmyz
a živočichové.

Rašelina roste velmi pomalu.
Její přírůst je asi milimetr za rok.

Rašelina roste vrstvu po vrstvě,
tak jak se materiál ukládá na sebe
a stupeň rozkladu (nebo humifikace)
závisí hlavně na složení
a míře nasycení vodou.

Vrchovištní rašeliniště V Borkách
je staré přibližně 6 000 let.
Zdejší rašelina je velmi kvalitní
a vhodná pro lázeňskou léčebnou péči.

Rašeliník (Sphagnum L., 1753)
je botanický rod čítající 150–350 druhů
mechů rostoucích převážně na rašeliništích
v rašelině. Zástupci tohoto rodu mohou
ve svých buňkách pojmout velké množství vody; některé druhy dokonce i dvacetinásobek hmotnosti sušiny,
díky čemuž se také rašeliník prodává
jako doplněk půdy.

Rašelina se využívá
pro přípravu léčivých lázní.
Rašelinové bahno se užívá k léčení například
při onemocnění kloubů.

Rašeliník může okyselovat
své prostředí tím, že váže některé
kationty jako je vápník nebo hořčík a uvolňuje vodíkové ionty.

Pokrývá 1% souše a dokáže
své výtrusy vymrštit rychlostí
až 110 km v hodině.